Jme průměrem pěti lidí, kterými se se nejčastěji stýkáme. Je to tvrzení, které dává logiku. Platí, protože všichni se navzájem ovlivňujeme. Znamená to uvědomit si, jestli chceme tím průměrem být.
Jestli chceme být průměrní. Naštěstí máme vždy volbu. Můžeme zůstat tam, kde jsme, nic nezměnit a stále zůstat v průměrnosti. Druhou možností je rozhodnout se to změnit. Rozhodnout se, že chceme z prostředí průměrnosti uniknout. Je to věc rozhodnutí.
To však znamená nejdříve si uvědomit, v jakém prostředí se nacházíme. Je to harmonické prostředí? Anebo se lidé kolem mě neustále dohadují a jsou tam časté konflikty. Je to prostředí, kde jsou lidé pozitivně naladěni, nebo si neustále na něco stěžují.
Pohybujete se mezi úspěšnými lidmi, nebo neúspěšnými. Zkuste se nad tím zamyslet. Doporučuji si takovou analýzu udělat. Zaprvé vám to umožní uvědomit si, kde jste. A za druhé si teprve pak můžete definovat, kam se chcete dostat. V jakém prostředí se chcete pohybovat. Pokud vám vychází, že se převážnou většinu času nacházíte v toxickém prostředí, je dobré udělat vše pro to, abychom to změnili. Ono totiž čím později se to podaří, tím bude menší šance z toho uniknout. Mentální návyky, názory a způsob myšlení se postupně vryjí tak hluboko pod kůži, že se stanou naší součástí. Prostě si na to zvykneme. Ani si nebudeme schopni uvědomit, jak hodně v tom jedeme. Navíc možná již nebudeme mít mentální sílu z toho uniknout. Lidé jsou mnohdy tak silně zaháčkování v různých rodinných vazbách, pracovních vztazích a v sociální skupině, že je velmi těžké se z toho vytrhnout. Můžete si to představit jako provazy, kterými jste k místu, kde jste, připoutáni. A když se rozhodnete vyrvat se z takového prostředí, okolí se vás bude snažit vší silou stáhnout zpátky. Okolí se tak chová. Přece by nemohli dopustit, abyste byli lepší. Abyste měli úspěch. Víte proč? Protože by si uvědomili jejich vlastní selhání. A to nikdo nechce. Takové procitnutí bolí. Čím je těch lan více, tím je těžší je zpřetrhat.
Určitě jste někdy viděli obrázek ošatky s ovocem, ve kterém bylo několik shnilých plodů. Třeba jablek nebo hrušek. Jak tyto shnilé plody dokázaly napadnout plísní postupně všechny ostatní. Nakonec plísni podlehla celá miska s ovocem. Je to dobrá metafora. Pokud bychom dlouhodobě pobývali v takovémto toxickém mentálním prostředí, zkazilo by nás to. Přestali bychom si věřit a zavrhli bychom možnost zrealizovat naše životní sny, které jsme vždy měli. Nevěřili bychom tomu, že je to možné. Pesimismus a nízké povědomí o nás by se stalo naším trvalým návykem.
